O MNĚ

Mgr. Martina Coufalová

Píšu a provázím psaním

Provázím tvorbou non-fiction knih a osobních textů – od prvního nápadu až po práci s rukopisem. Všímavým psaním pomáhám lidem lépe porozumět sobě a vlastnímu příběhu. A dává mi smysl propojit obojí pod hlavičkou Cesta vaším příběhem.

Jsou to dvě větve, ale vyrůstají z téhož stromu. V prvním případě píšete pro čtenáře, ve druhém případě pro sebe. A všímavost? Ta se hodí vždycky!

V hlavní roli jste pro mě vždycky vy

Mám dlouholeté zkušenosti z novinařiny (Reflex, Lidové noviny, Žena a život), z copywritingu (E.ON, Vema, Happy Sport, Consulta) a ghostwritingu, ale vlastně dělám celý život totéž. Poslouchám lidské osudy a píšu – jako ta, která dokumentuje.

Literatura mě, přiznám se, neláká, protože největší inspiraci a pestrost nacházím ve skutečných příbězích. Velmi mě zajímají taky psychologie a komunikace. To mě přivedlo mj. k neurolingvistickému programování. Absolvovala jsem dvouletý výcvik NLP zakončený certifikacemi NLP Practitioner a NLP Master Practitioner.

„Už jsem to zažila mockrát. S pusou dokořán si vyslechnu neuvěřitelné vyprávění
a dotyčný na závěr rozpačitě mávne rukou – hele, na tom není nic zajímavého, tohle zná přece každý!“

Na čem jsem pracovala

Do spolupráce na knižních projektech se většinou pouštím pod NDA, a tak můžu veřejně zmínit jen některé.

Spolupráce na tvorbě

Cesta houby – Návrat k rovnováze
Milan Schirlo · TCM Point, 2026

Spolupráce na tvorbě

Žít bez bolesti
Tomáš Rychnovský · Na stole, 2025

Spoluautorka

Slepice do města i vesnice
s Janem Komzákem · Albatros Media, 2024

Autorka

Můj ročník 1986
Albatros Media, 2025

A ještě něco vám na sebe vyzvoním…

Psi negaučoví

Jdu po ulici a ohlížím se za nimi. Oni se ohlíží za mnou. Často jsou v tom sympatie (a nemyslím k tomu hotdogu, co třebas zrovna držím v ruce)
a někdy taky ne. Psi jsou jako lidi, jenom mnohem upřímnější a víc v pohodě.

Les jehličnatý

Není les jako les, mezi smrky a borovicemi se z nějakého důvodu cítím líp. V lese je ticho, krásně se tam dýchá, dá se ležet v mechu a kapradí, ideálně bez wifiny. A houby! V lese bývají houby, nejvíc jich vykoukne, když zrovna nemám košík.

Zmrzlina

U zmrzky kopečky nepočítám, zadýchaná nikdy nebývám. Pistáciová, punčová, oříšková, melounová… i vanilková může být. Nanuky jsou taky v pohodě, oplatky u ruské zmrzliny ovšem musí být hezky rozměklé, jinak to není ono. Zvete mě?

Majáky

Na majáky se krásně kouká. Zvlášť na ty, co na ně dorážejí divoké, napěněné vlny. Světlo majáku je stejně útěšné jako plamen svíčky: Tady jsem, člověče, se mnou nejsi sám ani ztracený… Akorát podle čeho se asi orientuje strážce majáku?

Chcete mi něco povědět?

Máte otázku, nápad nebo si říkáte, jestli bychom si mohli pracovně rozumět?
Těším se, že se potkáme.