Psaní je univerzální nástroj a dá se použít dost různě. Potíž je, že pojmenování různých přístupů je plný internet a kolikrát se významově překrývají. Zkusme si v tom udělat trochu pořádek – abyste si mohli vybrat směr, který je vám při psaní blízký.
Protože jednotlivé názvy někdy označují celou širokou oblast, jindy účel nebo způsob psaní, případně konkrétní pravidelnou praxi, místo vyčerpávajícího encyklopedického seznamu považuju za užitečnější nabídnout vám výběr základních způsobů psaní, které stojí za vyzkoušení.
1. Tvůrčí psaní
Co znamená kreativní? To záleží…
Je to jiný vesmír, protože autoři povídek, novel, románů a dalších literárních útvarů se snaží o umělecké vyjádření pro širší publikum. Všímavé psaní naopak počítá s jediným čtenářem, tedy s vámi, a záměrem je zaznamenat takříkajíc „pohyby vlastní duše“ a něco se o sobě dozvědět.
Tvůrčí psaní jsem zařadila do seznamu, protože někdy bývá označované matoucím přívlastkem kreativní. Záleží ovšem, co si představujete pod kreativitou – pro mě je tvořivost základní princip existence. Pro jiného to může být napsání divadelní hry.
2. Terapeutické psaní
Co znamená terapeutický? To záleží…
Tohle je extrémně široký pojem. Někdo jím označuje psaní v rámci terapie, někdo psaní se seberozvojovým záměrem.
Význam terapie jako léčení je nejednoznačný. Rozhoduje záměr a kontext: různé formy psaní mohou být součástí terapie nebo sloužit jako podpora při vyrovnávání se se ztrátou a smutkem, posttraumatickým stresem, úzkostmi či depresemi. Stejně tak si můžete psát, když jste zdraví a jde vám „jen“ o sebepoznání.
3. Expresivní psaní
Hluboké myšlenky a pocity v hlavní roli
Zcela jistě také patří do chlívečku terapeutického psaní. Ale jinak je expresivní psaní popsané dost přesně. Sílu této metody objevil v 80. letech minulého století americký sociální psycholog James W. Pennebaker. Stalo se to vlastně náhodou, při studiu traumatických zážitků. V původním experimentu nechal účastníky několik dní po sobě vždy 15 minut psát o nejhlubších myšlenkách a pocitech spojených s traumatickou zkušeností.
Expresivní psaní nerovná se jakékoliv líčení emocí. Výsledný text sice může vypadat jako obyčejný deníkový zápis, metoda má ale konkrétní zadání: soustředit se na hluboké myšlenky a pocity spojené se zatěžující zkušeností, psát po omezenou dobu a celý postup po několik dní opakovat.
Dodejme, že od té doby byly publikované desítky výzkumů zaměřených na účinky expresivního psaní; mnohé zaznamenaly zlepšení některých ukazatelů psychického i fyzického zdraví.
4. Reflexivní psaní
Když nestačí popsat, co se stalo
Při reflexivním psaní se píšící vrací k určité zkušenosti a zkoumá, co pro něj znamenala, proč reagoval právě tak, jak reagoval, co si z ní odnáší a co může příště udělat jinak. Přesně to dělala Dáša v minulém článku: nezůstala u popisu hádky s matkou, ale postupně hledala další pohledy, souvislosti a možné další kroky.
5. Volné psaní / freewriting
Píšete, aniž byste se ohlíželi
Název vyjadřuje hlavně způsob psaní, kdy člověk sází slova a věty na papír, nezastavuje se, nevrací se k napsanému, nic neopravuje. Prostě jen nechává přicházet myšlenky a zaznamenává je. Může psát pět minut i půl hodiny, ráno nebo večer, bez tématu i na zadané téma.
Možná jste slyšeli o ranních stránkách. Julie Cameron používá freewriting ve své slavné knize Umělcova cesta a zavádí konkrétní pravidla: tři strany psané rukou, hned po probuzení, ideálně každý den, bez ohledu na obsah.
6. Automatické psaní
Když text vzniká sám… teda skoro
Při volném psaní člověk pořád ví, že píše, pouze se nezastavuje. Při automatickém psaní má být vědomá kontrola ještě menší a text má vznikat jakoby sám. Kde přesně končí jedna metoda a začíná druhá, nelze říct. Žádná ostrá hranice není.
Automatické psaní na sebe bere různé převleky. V psychologii označuje název psaní bez vědomé kontroly nebo pokusy o přístup k nevědomým obsahům. A automatické psaní fungovalo také jako surrealistická tvůrčí metoda nebo způsob, jak při spiritistických seancích přijímat zprávy od zemřelých lidí nebo jiných bytostí či entit. A aby toho zmatení nebylo málo, dnes se překrývá s tím, co se označuje jako intuitivní psaní.
7. Meditativní psaní
Nejvyšší stupeň terapie psaní, jak říká autor metody
Sylvia Winnewisser v knize Einfach die Seele frei schreiben popisuje meditativní psaní jako metodu psychoterapeuta Hilariona Petzolda, který ji označil jako nejvyšší stupeň terapie psaním.
Autorka popisuje: „Před psaním se uvedete do meditativního stavu… a všímáte si obrazů, myšlenek, pocitů a dalších vjemů, které přicházejí z hlubiny vlastního nevědomí a jsou součástí kolektivního nevědomí. Pozorujete je, zkoušíte se do nich vžít, aby tak vznikly nové transcendentní zkušenosti. Ty pak přenášíte na papír.“ Psaní je tedy pokračováním meditace nebo způsob, jak zachytit to, co se při ní objevilo.
Tak a to bychom měli. Nakonec těch druhů není zas tolik, že?
Ještě pro úplnost dodám, že hodit se mohou i postupy, které ale samy o sobě psaním nejsou. Při volné asociaci sledujeme, jaké další vzpomínky, myšlenky nebo pocity v nás vyvolá určité slovo či obraz. Clustering a myšlenkové mapy zase pomáhají vznikající souvislosti zachytit a uspořádat.
Kdybyste snad narazili na nějaký další druh psaní, který v článku chybí, napište mi – ideálně přidejte i odkaz nebo krátké vysvětlení. Ráda seznam doplním.
A ano, vím, že chybí zmínka o deníku. Ten si zaslouží samostatný text. Dočkáte se.
A kam patří všímavé psaní?
Všímavé psaní není další technika s vlastními pravidly. Jeho základem je pozornost, kterou věnujete sami sobě a tomu, co právě prožíváte. Prostřednictvím psaní můžete odložit na papír, co vás tíží, vyjasnit si zmatky v hlavě, získat odstup od určité situace, něco důležitého si uvědomit nebo objevit nové možnosti při rozhodování.
Někdy píšete s konkrétním záměrem, jindy se prostě necháte překvapit tím, co se objeví. Využívat přitom lze různé (výše uvedené) způsoby psaní. Podstatné je, že všímavé psaní pomáhá lépe poznat a pochopit sebe sama a žít se sebou ve větším souladu.
Hoďte to na papír
Který způsob otestovat? Doporučuju vyzkoušet ranní stránky. Jak píše Julie Cameron v Umělcově cestě: „Stránky mají být aktem, při kterém pohybujeme po papíru rukou a zapisujeme, cokoliv nám přijde na mysl. Nic není příliš bezvýznamné, příliš hloupé, příliš bláznivé či příliš výstřední, aby se to nedalo zapsat.“